Hornické vesnice.

Ty černé hornické vesnice,

najednou zrozené sestry,

jak celý kraj jsou vždy hlučící

a hostí dav lidu pestrý.

Doškové chaloupky chátrají

za nových činžáků řadou.

K muzice zříš jít, je neděle,

hubenou tam chasu mladou!

Pod okny, uprostřed soudruhů

na malé mzdy otec bouří –

za vsí, kam oko jen doletí,

z komínů štíhlých se kouří.

A matky i s kupou dětí svých

spěchají, kde hudba víří:

a pak zas s mizerným osudem

na týden další se smíří.

Rychle tak život zde odkvétá,

dnes jinoch – stařec jsi zítra.

Večer chce žít každý! V šachtě kdes‘

bude snad již mrtev z jitra...