HORNÍKŮM

Vy, kteří byste nemohli, kdybyste se báli,

sestupovati denně pod zem,

lámati pro nás černé skály,

za živa pohřbeni,

potem věnčeni,

jak jste nám blízcí i vzdálení!

Stopy práce jako masky

tváře vám skrývají,

vaše oči do nitra země se dívají,

do moře stínů,

vaše ruce hmatají černou hlínu.

Abychom se mohli zahřát,

musíte slunci odvykat,

smrti přivykat,

aby nás zima neděsila,

musí se vaše síla

do země zakopávat.

A teď, v hlubokém hrobě,

černá stráž na naší planetě,

ztraceni ze světa, ve světě

neznámých tajů,

na prahu velkého procitnutí

do klidu, vzdálených rájů,

pohřbeni do prsti černé,

přijměte vroucí náš dík,

horníci, dělníci boží,

za služby věrné.