HORO, HORO VYSOKÁ.

Horo, horo vysoká,

proč mi v cestě ležíš?

Vodo, vodo hluboká,

proč mi v drahu běžíš?

Přes horu bych letět chtěl

k duši svojí drahé;

oči kéž bych líbat směl,

oči její smavé!

Proč se, oči, smějete,

já když žalem zmírám?

proč se jasně skvějete,

já když slzy stírám?

Horo, kéž jsi hrobem mým,

horo s temným lesem;

vodo, kéž jsi krovem mým

s věčným vln svých plesem!

Odpočívat v pokoji,

horo, chtěl bych v tobě,

dřímat, vodo, ve tvojí

vlně, v chladné kobě.

Kdyby tam jen svítilo

věčné očí světlo,

co mě rajsky vznítilo

a mě k smrti zhnětlo!