HORROR VACUI

Když v noci hvězdy tvář svou odhalí,

k nim výkřik letí duše zoufalý:

Co za vámi se tají?

Až Já mé střese smutný země prach

a duše nahá stane ve hvězdách:

Čeho se na nich nají?

Jsem tvorem, k prachu země přilnulým.

Ke komu, k čemu se tam přitulím

v té mrazné, širé výši?

Jak zapuditi dotíravý chlad?

Kde najít pevný bod, jej milovat

v té nedozírné říši?

Má duše žízní, prahne po štěstí,

po Bohu krásných z bible pověstí,

kde najdu Ho v té poušti?

Tam nové oči duši narostou,

tam půjdu výš za Krásou naprostou,

jež nikdy neopouští.