HORSKÁ BYSTŘINA

Jak s horských svahů v plesném útoku

proud bystřiny se tříští o kámen,

bělavá pěna stříká po boku

v jahody rudé, v pomněnky a rmen.

A balvany se čelem postaví,

když vody spád se vzdorně rozčeří,

šumivý opar tryskne bělavý

...a znov a znova voda udeří.

Haluze stromů táhle kývají,

šum jejich chmurný padá steskněle,

to jak když starci vážně zpívají

žalm zádumčivý v šerém kostele.

A vím, ta horská smavá bystřina

se vysmívá těm starcům rozumným,

popěvkem rozpustilým přetíná

jich dumy nevlídné. A hle, teď zřím,

jak na kameni sedí zbloudilá

rusalka lesní. Sedí zelená,

jen bílým závojem se zakryla,

je jako mlha, pěna zvířená.

Jak dětsky radostně se usměje,

do dlaní tleskne. S ňader pučících

jí třpytně stékávají krůpěje.

A lesem šum zní a zas tleskot, smích.