Horská chudina.

Chuďasa v horách bída nepoděsí,

by měl jen tolik, kde by hlavu skryl –

Bůh, který ptactvo nebes ošatil,

i naň v své lásce také vzpomene si.

Výživy zdrojem oplývají lesy,

žní jeho klas, jenž na strništi zbyl,

a kdy se v potu tváře unavil,

v poduškách mechu odpočine kdesi.

Borůvky, houby, mech a suché klesty...

majetkem bídy všude společným –

nesvodí v přepych, ani bludné cesty.

Kdo ví, zda velmož, jehož vozí, nosí...

by nevykoupil rád vším statkem svým,

ten poklid duše, jejž má chuďas bosý?!