HORSKÁ KRAJINA

Zimomřivé jsou kopce. Zjizvené stromky.

Květiny všední.

Od ovcí drobné, okusované domky,

a v nich u stavů stařečci bědní,

od šňůr korálů nevěsty bledé

skrze stromoví bledí na hory šedé

v dlouhém čekání na ženichy.

Kotvy starců a žen jsou spuštěny do záhrobí.

K bezlidné hospodě zírají hroby.

Hřbitov je mlčenlivý a tichý,

pobořenou jenž zídkou se dívá,

větrnem hor neb cvrčky zpívá.

Rána jdou s hor a večery z údolí.

Duchaři duchaře větří večerem pozdním

kašlem suchým, kašlem tuberkulosním

žijíce nad životem, kde nic už nebolí.