Horské chaloupky.

Jak šedé babky v šátek zachoulené,

kdy v růženec se zbožně pohříží,

sem s návrší sbor chatek pohlíží,

v horách se krčí křovím rozptýlené.

Vždy stejně klidné, stářím nachýlené,

tak jako člověk, jejž nic netíží,

ať léto, zima k nim se přiblíží,

jim nebe štěstí nad hlavou se klene.

Tichounká sídla, obklíčená lesy,

vás pomyšlení z klidu nevyděsí,

jak často štěstí metá do hloubky...

Vám světa ruch je dosud bájí pouhou,

vy nevíte, jak mnohý hledá s touhou,

ztracené štěstí horské chaloupky!