horské macešky

pod šešulem dlaně vanu

hladí poloninský hřbet,

v zlatém červnovém tom ránu

samou lásku, samý květ.

modrý dolík maceškový

čeří se a jezerem

láká v náruč, kde prý poví,

co je mír a štěstí v něm.

horská modři, hlubší očí,

z oblohy máš barvu jen,

krásu z půdy na úbočí,

půdy, po níž bloudí sten.

sten a vítr, den, jenž vane,

v tobě zkvetly se zemí.

rosa modrých slzí kane

zelení a vůněmi.