HORTENSIE.

Za kterými okny

kvetou hortensie,

prý se aspoň jedna

stará panna kryje,

u nás nevzplál jejich květ,

a přec máme starých panen pět, ach, pět!

Co si s nimi počnem?

bože můj!

tatíčka i mamku

polituj!

ale nejhůř, kam se hneme,

my to, bratři, odneseme

stůj co stůj!

Za kterými okny

hortensie kvetou,

všecko trne hrůzou

ženskou nad klevetou;

u nás nevzplál jejich květ,

a přec zkejs nám jako šťovík celý svět.

První druhou kárá,

jazyk meč,

po čem nic jí není,

samá řeč,

druhá, ta jed cintá,

třetí vztekem slintá,

jedna léč!

A co tyto drtí

všecko na caparty,

čtvrtá aspoň v klidu

vykládá si karty,

pátá – kdysi holka květ,

omrzelá dí, že hlídá celý svět.

Hortensie kvítku,

braň se přec,

pomluvy té zbav se

na konec!

Hleď, by přišla jedna

aspoň během ledna

pod čepec!