HORY. (I.)

Zmítána Městem, toužím se rozběhnout k nim,

jsou modré, jsou čisté, mne skonejší, vím,

jizvy mé zcelí

růžovou jitrocelí.

Řeknu jim „Údolí malost mne mučí,

vemte mne do náručí!“

Pod jejich ochranou dobře mi bude.

Pohladím jetelů hlavičky rudé,

od rána do noci plnými doušky

pít budu plachý dech mateřídoušky.

Schýlím se k studánkám, omyje, očistí mne voda,

bílé mi růže podá.

Ticho mne políbí chladnýma rtoma,

ucítím sladce: jsem doma.

Pokleknu do mechu. Políbím zem.

Blažena budu. V životě mém

nebude viny, zlé síly.

Jak oblak budu bílý.