Hory.

Na hoře jsme! Pocelujme

chrámu posvátného práh –

a teď zraky potopujme

v šírodálných končinách!

Krajina se rozprostírá

vlnovitě brázděná,

o hory se v zad podpírá

nebes klenba sklopená.

Kol jsou Čechy ohraženy

horami jak baštami,

k uhlům světa obráceny

svými čtyrmi hranami.

Odkud v létě slunce vstává,

Krkonošský hřeben hor –

a kde v zimě zapadává,

hradí nás Šumavský bor.

Krušné vrchy k Sasům staví

na obranu příkrý plot:

Žďárské hory do Moravy

k bratrům přejí volný vchod.

Kolem stojí horské báně

mnoholíčné homole,

zelenavé kopce, stráně,

chlumů zdobné kužele.

Dlouhé pásmo středohorské

modrá se s Milešovem;

k jíhu Brdy, Hvozdy borské,

Javor s černým Jezerem.

Zděnou hradbou hlava šedá

Bezděze je věnčena:

Ještěd jako drak se zvedá

Izery blíž temena.

Níže Trosky, v šeré dáli

skalné město Zámrské;

blíže k nám Prachovské skály,

v před – pahorky zápražské.

V klínu jejich leží Praha,

hlava, srdce matčino!

Matko dobrá, Čechům drahá –

zdráva buď má otčino!