Hóry.

Vždy v tanci ubíháme s jarým plesem,

a jaký div, my nevíme, co nesem;

přes kmeta šediny a děcka vlásky,

skrz hněvu výkřiky a píseň lásky,

jdem stejně růže na hlavách – a hloží,

to jistě vždycky člověk sám tam vloží.