Hospodář a zloděj.

Bděte, učeníci moji, bděte!

A u sebe na to veždy mněte,

Smrt že může přijíť, když se nečeká,

A v hodinu, které se nenadějete,

Soudit Syn že přijde člověka. –

I proto se záhy sami dobře suďte,

Hotovi a připraveni buďte,

Ať, jak na mé učeníky sluší,

S myslí čistou, s osvícenou duší

Smrti nikdo již se neleká,

Leč na příchod čeká Syna člověka.

Bděte, učeníci a se pilné střežte!

Nebo pomněte a vězte,

Jak bdí hospodář i hlídá domu,

Dána-li mu zpráva jistá,

V kterou hodinu se zloděj chystá,

Jemu na škodu a na pohromu

Vloupati a dobýť se do domu.

Hospodář bdí, domu střeže,

A se chráně od loupeže,

Nedá zlodějům

Ve svůj přikrásti se dům.

A tak i vy bděte, sami sebe střežte –

I co víte, dobře veždy vězte,

Smrť že jako zloděj otvírá si dvéře,

A člověku život na zemi té béře.