HOSPODÁŘSTVÍ.

Ha-ha-ha! ten náš dvůr den ode dne je pustší

a kolny bortící se brzo již se sřítí

do bahna v kaluži, jež hustší je a hustší –

Zde není možno žít, zde není možno mříti –

Ó země, smiluj se – chtěj klín svůj rozevříti!

Po hnoji plesnivém, z nějž kouří hnusné páry,

se kohout prochází a chraplavě si zpívá

a nad tím smetištěm své zkrvavělé spáry

Příšera rozpíná a divoce si kývá,

rozbitým okénkem se do světnice dívá.

A my se tváříme jak slepí, němí, hluší.

Vidíme záhubu a oči zavíráme,

chce kdos' nás varovat – my zakrýváme uši,

strach nutí křičet nás – ne, raděj umíráme

a vztekem zoufalým si srdce rozdíráme.