HOST

Je připraven můj dům, jak měl by přijít kdosi,

ten nečekaný a přec’ dávno ždaný host,

stůl prostřen svátečně, květ svítí v perlách rosy

a v číších nápoj hoří jako žhavý skvost –

je připraven můj dům.

Sad v zlatém slunci leží, ženci klasy kosí,

a s vážkami tu klidně čeká minulost,

den zvolna hasne, soumrak smutky nosí.

A fontán šplouchá, v akáciích pějí kosi,

a duha zemi překlenula jako most –

kdos’ z temnot přichází, jde tiše tak a prosí...

zvon vyzvání, noc blízká číhá, vešel host –

je připraven můj dům.