HOST.

Na mé okno zaklepala

zlehka vášeň nízká,

polonahá, žluté oko

žádostivě blýská.

Jdi, mé mládí, dítě čisté,

zažeň přízrak smělý.

Mládí šlo a dokořán se

dvéře otevřely.

Vchází. Nechci. Na groš, táhni!

Však i skepse zbylá

před ní svůdnou, rozepiatou

němě ustoupila.

Skláním hlavu. Na rámě mi

klepe vášeň nízká. –

V objetí mém jarní země

dýchá, pláče, výská.