HOSTINEC U CESTY

Toť hostinec je dávný u silnice,

jež věnčena je srázným svahem skály;

v tůň půlnoční vždy v okně mžiká svíce

a poutníky, již bloudí, vítá zdáli.

Tam hostinským je Osud trpělivý,

jenž hostům svým, jimž život zbrázdil líce,

mok nalévá, jak Lethe opojivý,

v číš z ebenu, v němž vryto: Nikdy více.

Zde šílenství jen k harfě smutku pěje.

A zoufalství mdlým hráčům v kartách radí,

až ztratí všechno, sedí bez naděje,

co zatím Smrt, již věkem sešlá služka,

jim v komoře, kde na zdi kahan čadí,

v mdlém plápolu pak uchystává lůžka.