Hostýnské zvony.

Od Hostýna zvony hrály,

pod horou jsem v dumách stál,

a ty zvuky se chorály

vítr v duši zavíval,

Jak by v cymbál udeřily,

srdce mého dotkly se,

zlaté harfy zavířily

ve malebném obryse.

„V šeru hor ti Víly tkají

z ranní rosy štěstí báj,

stromy, ptáci vyhrávají,

že již k tobě letí máj.“

„Chachachacha! Chachachacha!“

vítr smál se z plných plic,

„Jakýs blázen, divný brachu!

Sen ti jenom barví líc.“

„Chachachacha! Chachachacha!“

vítr smál se z plných plic,

a v ten chechtot dumné zvony

mísily se hlaholíc.