HOU, HOU, HOUPY HOU...

Jak jsme tě čekali

v té své samotě

a v tom svém opuštění,

oh, jak jsme tě čekali,

ty malý zázraku,

ty naše dítě!

Hou, hou, houpy hou...

V takových chvílích nadšení

a svaté radosti,

jež slzí opojením,

v takových chvílích závratných

a nezapomenutelných

ty přišlo jsi,

ty malý zázraku,

ty naše dítě!

Hou, hou, houpy hou...

Usnuly vzpomínky,

uhasla minulost,

a hořkost dnů našich

zapadla hluboko

jako ten kámen,

ty když jsi přišlo k nám

do naší samoty,

ty zlaté dítě.

Hou, hou, houpy hou...

To byly hodiny

velkého poledne,

hodiny poznání,

požehnané hodiny,

v nichž zázračně zrálo

úžasné tajemství

nového života,

to byly hodiny

slavného sábatu,

ve kterých přišlo jsi,

ty naše dítě!

Hou, hou, houpy hou...

V polích se vlnily

zelené klasy,

vlčí mák rozkvétal,

jabloně kvetly,

vůně luk stoupala

v hýřivém slunci,

k hrobu když nesli tě,

ty naše pohádko,

ty zlaté dítě.

Hou, hou, houpy hou...

Půjdete spat, oči,

vyprahlé oči?

Půlnoc už minula,

uhasly hvězdy,

uprostřed bezhlasých,

hlubokých stínů

spí naše dítě...

Hou, hou, houpy hou...