Houby.

Zlatisté listí javorů a líp

ve trávě chudé v honu jest a letu,

kde dříve páchlo rondeau pestrých květů,

keř růže listy načernalé schlíp’.

A poblíž v trávě plály čistou bělí

mladičké houby v svěží skupině,

jak slední zdobou přírodě než usne,

jak vzdorovat by poutům zimy chtěly. –

Teď dozrály a tíhnou ke špíně

té trávy blátivé a jsou tak hnusné...

Ó, mládí mívá v atmosféře dusné

vždy čelo čisté, hrdé, vzdorovité,

a v stáří pak?... Snad prachem doby kryté

a ponížené ve hrob půjde líp!