HOUSLE.

Já slyším kdesi v kraji,

že housle tiše lkají,

a s duše tíha mizí,

jak sňata rukou cizí,

jak sňata rukou bílou

mou dobrou tesknou vílou,

jež přišla z lesní sluje,

kde skalní vodou pluje

na vonné růži Snů.