HOUSLE V LESE.

Zní zdaleka... Je tolik stesku v nich,

jenž od stromu se k stromu s pláčem loudí

a v melodiích dlouhých, zemdlených

neslunným hvozdem bloudí...

I vypukl les ve pláč zdušený

a němi slouchají mu pěvci lesa,

mu teskně odmlouvá ret ozvěny

útěchu chabou nesa,

a děvče, nad nímž skalný visí trs,

jež v potoku se třepá jako ptáče,

má náhle hnědé oči plny slz

a diví se, že pláče...