Hovor při valčíku.

Houslemi a flétnou zní to

v rytmický a snivý spěch –

není-liž vám podnes líto

mého srdce po letech?

– Srdce moje chví se tiše,

smířeno je, věřte mi!

A má celá duše dýše

uvadlými růžemi.

Minulost nám v cestu vkročí,

políbí nás na čelo –

přivřete své modré oči,

aby míň to bolelo!

– Co tu růží zašlapáno

a co touhy po štěstí!

Je to dávno pochováno

s naivní mojí bolestí.

Houslemi a flétnou zní to

v písni dávno rozváté –

v neznámo a neurčito

proč mne znovu lákáte?

– Zde to bylo! V duši prázdné

pálil mne váš horký dech...

Proč vám noha v tanci vázne

na tom místě po letech?

Vždyť mne podnes v duši pálí

sklamání to strašlivé –

na tom místě rozšlapali

moje srdce bláznivé!