Hovor s městem

Když v noci vzryvné větry bouří lkavě,

jak město mrtvé, vymřelo jsi dnes!

Kdo bez domova však, ten jako po únavě

smrtelné, kout si najít smí jak pes.

Jen nasycení jsou též pevně věřící,

že všichni u prostřených stolů večer sedli,

že všichni napili se, všichni sytě jedli

a lože našli hřející.

Kde skrýváš hladové? Kde teplý kout

jim skýtáš, sousta, jež jich zraky okny vidí,

kde necháváš je tvrdým spánkem spočinout,

a u jakých je necháš prosit lidí?

Vzbudíš je ráno k práci, za ní chléb

jim neodřekneš, aby našli sílu

milovat život, připoutáni k dílu?

A nevrazíš jim v rakev první hřeb?