HOVORY BLUDIČEK (I.)

Nosím svůj smutek ulicemi...

Jak žhnou mé tváře,

jak oči mé svítí!

Mé úsměvy touhu nítí...

Jedu na divoké káře,

mé vášně jsou hranicemi.

Sama se na pranýř stavím,

svým snům se rouhám

a směji se touhám,

a smutek svůj tavím

za zlato v peci velkoměstských chtíčů –

a drobných mincí měnu

rozdávám všem, jak pěnu

povrchu svého.

Znám stohy i prohlubně hříchů,

klesám i stoupám,

boky i náruč svou houpám

do rytmu lidského smíchu,

když do tance skáču.

Mám rudé rty a zrak mám provinilý,

bez výčitek se rána nerozdnily –

a v tichu a samotě

pláču.