HRA OBLAKŮ

Oblaků stíny v polích pluly,

lodí jak plachty večerní,

temněly tak obrovity,

mrtvé jak převážely by čety

lásek, jež nevěrou zahynuly

po chvílích, srdce kdy zdůvěrní.

Krásný byl ztroskotaný sen.

Slunce se loučí

s těmi pohřbívanými vraky.

Moudrý buď hochu, –

trochu odpusť a trochu

pohlédni jasnými zraky.

Jasné když, modré měls ráno,

večer být musilo pohřbíváno,

těš se zas na zítřejší den!