HRA STÍNŮ. (II.)

Jsou krátké tvoje dny a roztříštěny,

jak touha tvá a jako vůle tvoje.

Jdeš zalekaně kolem každé změny

a kde máš udeřit, se štítíš boje.

Sny tvé, ač na zemi vždy sněny,

tě nesly v propast mezi hvězdné roje,

zkad vracel jsi se mdlý a unavený

k jitrům, jež zapadala bez úkoje.

Duše tvá bez plachet i vesla

jen k vegetacím mlhovin se nesla,

co rostlo na zemi, to nesklízela.

Plakala s meteory hasnoucími,

jásala s hvězdami a plála s nimi,

leč proklínala plamen tvého těla.