HRA SVĚTLA.

Svit žhavých červánků již zvolna dohasíná.

Pod snětí příkrovem, ve stínu podél řeky,

kde dlouhá řada vrb se v hustou klenbu spíná,

je trávník zrosený a jako hedbáv měkký.

Hle barva oblohy již bledá jest a siná.

Zde čekám v úkrytu. Po stezce od paseky

vždy samu vídám ji sem chodit za večera,

neb chata otcova i les je nedaleký.

Však dnes již temno jest a mlha vstala šerá.

A přece! Přišla! Ah! Toť její krok byl smělý!

Já slyšel, jak se tmou tu v keřích mihla kdesi

i kterak zazvonil zpěv na rtech její vřelý.

Však sotva ozvěnou jej vrátily zas lesy,

tu měsíc vesele se prodral mraků směsí –

a stříbra záplavou kraj náhle zplanul celý.