Hra.
By Otokar Mokrý
Nejeden z nás s žitím sedá
ku hracímu stolu –
divoce ve žhavé vášni –
hrajeme tu spolu.
Výhra stíhá výhru – ruka,
křečovitě spjatá,
štěstí k sobě přihrabuje,
jako kupy zlata.
Zděšen soudruh ode hry již
varuje nás, pádí –
když tu v jednu kartu ještě
odvážně se vsadí. –
K výhře již se vztahuje zas
chtivě ruka bledá:
štěstí pes, jenž ruku líže...
karta padne... běda!