Hra.

By Otokar Mokrý

Nejeden z nás s žitím sedá

ku hracímu stolu –

divoce ve žhavé vášni –

hrajeme tu spolu.

Výhra stíhá výhru – ruka,

křečovitě spjatá,

štěstí k sobě přihrabuje,

jako kupy zlata.

Zděšen soudruh ode hry již

varuje nás, pádí –

když tu v jednu kartu ještě

odvážně se vsadí. –

K výhře již se vztahuje zas

chtivě ruka bledá:

štěstí pes, jenž ruku líže...

karta padne... běda!