HRABĚ

Byl hrabětem – měl statků moc

a mnoho slávy z toho,

zlobíval prý se s žebráky,

a chrtů živil mnoho.

A denně honil po polích

i v tmavém lesa stínu;

když nebylo již zvěře víc,

tu štval psy na chudinu.

On ohněm vína rozpálen

lál rozvzteklen až hrůza,

že otravuje žití půl

mu nahá lidu lůza.

A v středu psů svých v půlnoci

se tácel z hradu vraty

a divou střelbou burácel

ze spánku tiché chaty. –

Byl hrabětem – však ani on

neušel rukoum smrti, –

lid setřel slzí dávných tok

a žalem vyli chrti.