Hraběnce *** na památku.

Nejen k jídlu ústa,

Také pro líbání;

Nejen k práci ruce,

Také k objímání;

Jestliže to hřích je

Milovati Tebe –

Ach, již musím hřešit,

Odpusť mi to nebe!

Když jsem ondy večer

Seděl podle Tebe,

Myslil jsem, že anděl

Padl ke mně s nebe!

Neodletuj ještě

A zůstaň radš tady,

Kde Ty bydlet budeš!

Bude nebe všady!

U cesty vrabeček

V konopí si sedí,

A kdo okolo jde,

Pilně na vše hledí;

Jde tamtudy párek –

„Činčiryryry!

Vás já se nebojím,

Byť jste byli čtyry!“

Kéž mám ze všech moří

Perly na Tvé šaty,

Pokryl bych Tě jimi

Od hlavy do paty!

Kéž mám všecko zlato,

Co má země v sobě,

Dal bych samých korun

Nadělati tobě! –

Kdyby Tě mé oko

Bylo nevidělo,

Byloby mé srdce

Nikdy neželelo;

Kde shledání není,

Není rozloučení,

Aniž kvésti může

Bez bodláků růže.

Ach, proč tu na světě

Všecko mine, hyne –

I ta skrytá rozkoš

Jako voda plyne;

Vemte koni obrok –

Však vám nezakluše,

A já nyní chodím

Jak tělo bez duše.

„Drahý kámen hledá

Mezi kamínkami!

Novou hvězdu hledá

Mezi hvězdičkami!“

Mýlí se ti lidé –

Hledě v zem i nebe,

Kámen ani hvězdu,

Já vždy hledám Tebe!

Když jsme při měsíčku

Ondyno si sedli,

Rozum můj a láska

Spolu vojnu vedli;

Láska se bránila

A stavěla hrady –

Ale krutý rozum

Boří všecko všady.

Šustí listí, šustí

V zahradě v ořeší:

Že mě tu na světě

Pranic už netěší!

Šustí listí, šustí

V tom povadlém chrustí:

„Kdo nedoufá více,

Tomu zhasla svíce!“

Děkuji, měsíčku!

Za tu věrnou lásku,

Že jsi dvěma srdcím

Svítil na procházku;

Děkuji, měsíčku!

Že jsme, kdy jsme chtěli,

Ani tebe, ani

Sebe neviděli! –

Pořád ti mráčkové

Po nebi běhají –

Zdá se, že tam něco

Věrného hledají;

Ode mne si radit

Vy, mráčkové, dejte:

Stálosti na světě

Nikdy nehledejte!

Ó, že Tě tu zas mám

Po trpké přestávce!

Pojď! tu se posaďme

Na té známé lávce –

Ach, jen blíž, jen blíže

Skloň se do náruče,

Abys ucítila,

Jak mi srdce tluče.

Tento důkaz přízně

Rád beru a vděčně;

S tím psaníčkem já se

Nerozloučím věčně!

To já na svém srdci

Budu nosit všude –

To mě sladce mučit

A zas křísit bude!

S Bohem, drahá dívko!

Jdi tam k svému městu;

Ach, já často skropím

Slzami tu cestu.

S Bohem, drahá dívko!

Krutý osud kyne –

Jdi již, já Tě nutím,

Ač mi srdce hyne.

Co pak je mi po vší

Kráse toho světa –

U mne jest už na vždy

Po všem všudy veta!

Mně snad tehdy jen zas

Vyjde hvězda jasná,

Až uslyším jednou,

Ty žes aspoň šťastna.

Setři pak tu slzu,

Dívko nejmilejší –

Pohleď na ty hvězdy

A buď veselejší! –

Co se na tom světě

Se slzou rozejde,

To se tamto jistě

Všecko zase sejde.

Nesklopuj ty oči,

Ty okýnka jasné,

Abych jima pohled,

Do Tvé duše krásné!

Sem ta žhavá ústa –

Ať se sejdou směle!

Takto duše jedna

Žije v dvojím těle.

Ještě jenom jednu

A to naposledy –

Pokud nám nezajde

Ten měsíček bledý;

Tisíckrát on vyjde,

Tisíckrát on zajde,

Ale nás tu spolu

Nikdy snad nenajde.

Vějte bujní větři,

Lesové se chvějte,

A vy nebesa se

Na vše strany tmějte:

Abych neuslyšel

Vzdychat srdce věrné,

Abych neuhlídal

Víc ty oči černé.