HRABĚTI KARLU BUQUOY DE LONGUEVALE

Váš, hrabě Bukvo z Longuevalu,

když jedete kol Rožmberku,

se komoň v pyšném houpá cvalu

a podkovy mu zvoní v štěrku.

Kol luka jsou jak pláčem vlahá,

vzdech táhne smrkovými lesy;

jak stařec, jenž si k srdci sahá,

dub leckde starý oddechne si.

Francouzská krvi! Když se rvete

pro naši čest a slávu synů,

tu duby vaše dvoustoleté

hned pyšně hledí na mýtinu.

A jako správce stříbrovlasý

a prostomilá jeho žena

vás vítají a blaho hlásí –

hrad starý i věž obemšená.

Kol ve smrčinách kormutlivý

sbor sosen odtuší si v žalu

a hle! od Rožmberka sivý

obláček letí k Longuevalu.