HRACÍ SKŘÍNKA.

Co prázných illusí a těžkých odříkání

a marné lítosti se chvělo mojí skrání

a vody hučely v tak zoufanlivý jek

a řvaly víc a víc –: ta divá, hrůzná vřava

přec někdy na chvíli v těch ňadrech usínává –

a člověk slzami se tiše usmívá.

Ať venku dýše mráz a v okna dýše jíní

a vítr burácí – on skráň jen skloní nyní

a okem zářícím jen hledí do krbu.

Co bájí mihá se a v jiskrách těch se tají

a roste v postavy, jež kol se mihotají

a ruce tisknou mu a on je všecky zná.

Tu všichni přišli zas, i ti, kdo dávno žili

a dávno umřeli, dnes náhle zatoužili

po lidském objetí, po víně polibků –

a venku divý mráz a tady jaro pučí

a venku kvil a jek – a vy tu do náručí

a v dlouhé objetí jste klesli v zpomínkách.

Kol vás chlad ciziny a vám háj rodný šumí

a v čelo líbá kdos, jak matka jenom umí

a matka... kde je ta!... ta kdesi v dáli spí,

jak hvězda zářivá snad bloudí nyní kdesi

na pouti étherem, snad někde z podnebesí

se zpátky ohlíží v ten tmavý, hluchý svět.

A její světlý stín jak níž se k zemi nahne,

cos kol jak tajemná a sladká píseň táhne,

lká, blouzní, šepotá – a zase jiný hlas,

ó ty jej dobře znáš, ten sladký zvuk a drahý

a vidíš čarovné a sladké dívčí tahy

a jak noc májová cos vlá ti nad hlavou...

I z těchto vzpomínek, vím, přijde probuzení,

jak přišlo v životě – a tady není, není,

oč opřel by se duch, když klesá v závrati.

Však z těchto vzpomínek přec milé kouzlo vlá ti,

že aspoň na chvíli se štěstí v srdce vrátí

a duhu čarovnou tam sklene velký smír.

A k čemu zoufati? Tak nikdo není bídný,

by v jeho vzpomínkách ni jeden úsměv vlídný

a čistý, nebeský jak paprsk nezářil.

A vše byť mrtvo už, ta naděj přec mu zbývá,

že trpí k hrobu jen – co dál, to v tmách se stmívá

a závoj mlhavý se snáší níž a níž.

Tak přec mám vzpomínku, že byl jsem šťastným jednou,

když chvím se nade vším, když prchám s myslí bědnou

a s srdcem zraněným – a nikde, nikde cíl – –

A pak mám hrací stroj, tvé lásky dar, ó matko,

by tiše, blouznivě a nevýslovně sladko

ve chvílích zoufalství „Kde domov můj“ mi hrál...