HRAČKA.

Na našich dveří zapomnělo prahu

žebravé dítě sotva roků šesti

koníčka z dřeva – konec jeho blahu!

Mně pomnít toho nelze bez bolesti.

A naše dítě nechalo svou dráhu,

jež sama jede, a již záříc v štěstí,

tu hračku levnou, jak když tuší váhu

a cenu její – pevně svírá v pěsti.