Hračky. (I. (Básník.))

To moudré, milé dítě snivých očí,

jež dlouhý má a jemný vlas,

to básník byl, jenž pro ztracené dětství

po celý život lkal – teď dobrotivý

mu vrátil Bůh ten dětství čas!

Však dítě divné je a příliš moudré

a smutné nyní napořád –!

Nic netěší je, nesměje se, pláče,

jen po měsíci vztahuje své ruce,

a nechce, nechce si už hrát..!