Hračky.

Jsem. Byl jsem. Budu. Jaké otázky?

Jak dítě by si hrálo s oblázky,

tři hodí vzhůru, dva se vrátí v dlaň,

ten třetí letí mimo, s výčitkou zřím naň.

Ten třetí snad byl pravý. Mimo pad’,

a já bych všecky v dlaň svou chytil rád,

což jeden kdybych chytil, v prázdno padly dva;

kde úmysl, kde cíl jest, kde je pravá hra?

Však schytat všecky! Pak jsi virtuosem!

Či nebylo by lépe všemi mrštit o zem?

A nechat hry, vše spory, otázky? –

Co platno, dál si hrajem s oblázky!