HRAD RYZMBERSKÝ.

Hrad Ryzmberský v ssutinách,

jenž druhdy hájil vlasti práh,

jenž metal hrůzu v nepřátele,

když vnikli na kraj české půdy,

teď v mechu lesním osaměle

tu zvolna skládá vetché údy.

Věž opevněná strmí zas,

kde shlížel věžní v šero dálky,

a v době míru, v době války

tam posud slýchat jeho hlas:

Hej, pozor! dávný host

má cestu volnou dost;

je hotov k seči –

jsme v nebezpečí!

Kol Ryzmberka dosavád

sled věků dávných nezavát;

ač na bojištích kol a kolem

krev zápasníků dávno zpráhla,

a ženci jenom leží polem,

kde proti sobě vojska táhla –

tož pohled válečný tu přec:

hle! jakby před zápasem stály,

tak hrozí černé hory z dáli,

a naše hrozí do Němec –

hej pozor! dávný host

má cestu volnu dost;

je hotov k seči –

jsme v nebezpečí.

Tam Osek napnul mocní luk

a vede cizí mračný pluk;

hoj, družina to není bodrá

a jistě nejde na svatbu!

ne ocelí se dálka modrá,

nuž tedy pozor na hradbu!

Kde dokořán se otvírá,

kde rozstouply se hory stranou,

hle, jak tou nestřeženou branou

sem cizí záští nazírá –

jen pozor! dávný host

má cestu volnou dost;

je hotov k seči –

jsme v nebezpečí!

Dvé strážců hájí vlasti vchod:

zde Čerchov, příšerný to kot,

jenž zaťav drápy, prohnuv klouby,

srsť na hrbatém hřbetě leží,

a hotov skončit, lačen zhouby

jak na číhané skrčen leží;

a tamo na řetězce hor

se vzpírá Ostrý, zuby ceně,

zlé, přikované roven feně,

již nesmí dráždit cizí vzdor;

leč pozor! dávný host

má cestu volnou dost;

je hotov k seči –

jsme v nebezpečí!

A postupném tu rozporu

se chmuří hora na horu;

kdež mají bystře bdít a svorně

co věrní strážci vlasti prahu,

tu o krok rozešly se vzdorně

a střeží sebe místo vrahů.

Vy strážci tam, jen poctivě!

ha, což jste slepí? přímo zraky!

hle, zkáza letí jako mraky

a již se blíží strašlivě!

Hej, pozor! dávný host

má cestu volnou dost;

je hotov k seči –

jsme v nebezpečí!

A v Ryzmburka ssutinách

zem chví se ve svých dutinách;

kol teskně šepotají dumy,

byť mlčel každý živý hlas;

kol chladné stíny vanou v rumy,

byť plný zářil slunka jas;

a prázden úzký věže kruh,

jsi sám a sám tu na cimbuří,

jen mrákota ti oko chmuří

a šepce tobě strážný duch:

Hej pozor! dávný host

má cestu volnou dost;

je hotov k seči –

jsme v nebezpečí!