HRADBY PADNOU!

Na tu hradbu, která tisícletí

muže, ženy, děti věznila,

nenadálá, přísná pomsta letí –

v základech se chvěje bastilla...

Kdo byl vězněm, trhá pouto kleté,

hlavu vzhůru, ruku svírá v pěst,

na stráž přísně volá: „Otevřete,

půjdem ze bran v sítě volných cest!“

Jericha jak dobývali židé

za dob Mojžíšova zákona –

tak jdou nyní v modrých bluzách lidé...

Která moc jich sílu překoná?

Žádné zdivo hradeb, příkop žádný,

ani pušek hlavně nabité!

Ne král – lid je nyní samovládný –

marně v jeho řady míříte!...

Padly hradby, vešli do Jericha

židé bez boje, než minul den –

my zas, na něž vaše shlíží pýcha,

volni vyjdem z Jericha zdí ven!