HRANIČÁRŮM K ŠTĚDRÉMU DNI!

Jak výspa v příboji jste moře

a bičováni bouřemi;

i nad námi kdy vzešla zoře,

nad vámi Osud dál se tmí!

Stráž Vlasti, hlídky pohotové

a nastavovat věrnou hruď,

váš los je, naši heroové,

spíš mučeníci, Bůh to suď!

Na pospas časté sveřeposti

jste kalených střel stálý cíl;

žijete v zapomenutosti,

za něž se život nasadil.

A v svatý večer u rodiny

až zasednete v milý kruh,

vy vzpomenete domoviny,

jež chladná, nesplácí vám dluh!

Do dlaní dáte mdlou tu hlavu

při pohledu své na děti

a slzy pořinou vám v splavu:

Kdo váží vaší oběti?!

A přec té půdy nezradíte,

neb hluboký, ach, je ten cit;

svou hlídku zítra vyměníte,

národu věrni, v srdci klid! – –

Jak na vás nevzpomenout, bratři,

až zasedneme v drahých kruh;

nejdražší vzpomínka vám patří,

nezapomenem, to ví Bůh!

Od svých my darů nejpřednější

vám poslati chcem vděčně půl,

ať srdce vám se ukonejší,

že národ nezapomenul!

A v svatou noc až hvězdy vzplanou,

hlas zvonů zazní půlnoční,

nad vaší hlavou ustaranou

to zní náš pozdrav vánoční!