HRANIČÁŘŮM VSTŘÍC!

Přijďte, zasednem si v kruhu,

jako sedá k druhu druh;

nejsme už víc národ sluhů,

splatili jsme – sobě! – dluh.

Stálo nás to drahé krve,

cítíme to ještě dnes,

je-li lépe teď, než prve,

sobě děkujem, to věz!

Proto je nám zem ta drahá,

byť šlo třeba o pídi;

na národ, kdo na ni sahá,

s kým má činit, uvidí! –

Ejhle, naši hraničáři,

jsou tu jako na povel!

Každý rek, v tvář smrti tváří,

na hody jak, v boj by šel!

Však to cítí, národ s nimi

stojí v jejich zápase;

nejsou osamocenými,

zadní voj – z nás stává se!