HRANY

By Růžena Schwarzová

Zvoní hrany na vše strany,

vítr zbořil slavobrány.

Zlé to sny jsou? Hry snad bědné?

Což strašidla straší ve dne?

Vzniklý pramen pláče v trávě,

pláčí lesy na Šumavě.

Utírá si někdo řasy,

vzpomíná si, vzpomíná si

na pentle a na fábory,

na ty hory, na ty hory.

V číši otrávené víno

nepij, nepij, domovino!

Černá labuť, černí pávi

naposled tě zpěvem zdraví.

Jak to svistí, jak to svistí

v celém světě nenávistí!

Mluvit stříbro, mlčet zlato –

utíká to, utíká to.

Uč se, uč ve hvězdách čísti

uč se, uč se nenávisti!