Hřbitov. (I.)

Rolník blahou nadějí se kojí,

Do země když zrnka vhazuje,

Tak svůj poklad poli svěřuje;

Za tu práci odměna že stojí.

S zemí když se zrnko pevně spojí,

Dříve podobu svou změňuje,

Než se oseníčko zdvihuje;

Potom rozsívač se ke žni strojí.

Smrtníci! Ó nekvěltež v ty doby,

Nechť se vám tok slzí zastaví,

Těla přátel když se kladou v hroby;

Vždyť to svatým náboženstvím víte,

Přítel se vás navždy nezbaví,

Živého zas někdy uvidíte.