HŘBITOV NA SKÁLE.

Vysoko nad řekou na skalním temeni

chuchelský hřbitůvek tichý a osamělý,

nikdo sem nevejde, nikdo se neosmělí;

jakoby zaklet byl do lesní zeleni.

Se stromu někdy se větévka sesmekne,

šelestně zavíří ve větru suché listí;

na tiché kříže se zahlédám se závistí.

Srdce se myšlénkám bezmála podřekne.

Ticho je v lese, až k obzorům ticho je,

jenom má duše tu hovoří k duši země.

Hřbitovem tiché jak zpěvy by zněly ke mně.

Srdce mé, tady my nenajdem pokoje,

tady jsou marny tvé sentimentální touhy.

To je jen podzimní variant písně pouhý.