HŘBITOV.

Toť moře, které všechno pohltí,

kde na dně tmavém tušíš nestvůry

v podmořských pralesích, kam nevnik’ potápěč

se svojím skafandrem a zrádnou svítilnou.

Toť stoka, kde se všechno shromáždí,

monstrance, bouržoa a hadr tuláka

i sladcí oběšenci světem prokletí,

jimž bída vtiskla dýku do ruky.

Toť věčná Lethe tichých šílenců,

jimž chladná ocel nad lesk pokladů;

proud smete všechno ve svém šumotu,

kdo v něm se spatřil, na vše zapomněl.

Toť hrůza, kde se rodí báchorky,

strašidla všude lezou ze země

a v staré, oprýskané kostnici

na rakvi sedí velký Zármutek.

Toť noční kavárna, kde svůdná nevěstka

se sklání s pustým chechtem nad tělem

silného hocha, který umírá

se zraky kalnými na loži života...