Hřbitov.

Strašno na hřbitově pustém!

Větrové tu chladným šustem

Vyjí mezi hrobkami;

Hrubé smělce pryč odhání

Bílé kosti v drkotání

S vyzáblými lebkami.

Volno na hřbitově tichém!

Větérkové plynným vzdychem

Vějí spícím prochladu;

Zde travičky vonné bují,

Pestré kvítky ozdobují

Tuto rajskou zahradu.

Věčná tma umrlce kryje,

Jejich hosti – žáby, zmije,

Hnízdí v rakvích spuchřených.

V hrobě červ se krvohlavý

S uvadlými těly baví;

Těsné lůžko pohřbených!

V hrobě klidno, v jeho lůně

Člověk více nezastůně,

Sladký, dlouhý sen tu spí;

Zde složí každičké břímě,

Závisti zde hyne símě,

Zde ho bouře nezbudí.

Černých vran tu hejno lítá,

Kulicháním sejček vítá

Příchozího na hřbitov;

Hubené jen padrtiny

Rostou tu, a mechatiny

Chudé šatí smutný rov.

Zde maličký králík hravě

S milou družkou pleše v trávě,

Hrdlička tu cukruje;

Tamto od větvičky stinné

Něžná píseň v kraje line,

Kde slavíček teskuje.

Šeré křídla mlhy husté

Svěšují na byty pusté,

Nezdravý tu mrká den;

Poutník kráčející tady

Zhlédna křížů valné řady,

Dále pádí ustrašen.

Kdož ve světě strádáš, bloudíš,

Podvodným se štěstím troudíš,

Pomni jen na tento důl;

Trp jen chodče unavený,

Než zde dojdeš zotavení,

Než zde odložíš svou hůl.