HŘBITOVNÍ KVÍTÍ. (III.)

Jednou v roce, jedenkrát

na mrtvé si vzpomenem’,

vítán den buď, kde lze stát

v žití honbě snivým snem

jednou v roce.

Pak zas jako stádo jdem’

v dešti střel a běd a zrad,

o život se perem s dnem.

Na dvéře tu listopad

zabuší a plamenem

cítíš slzu v zrak se drát...

Musíš navzdor všemu, všem,

mrtvých tiše vzpomínat

jednou v roce.