HŘBITOVNÍ MELODIE.

Co stromy žloutnou a co vítr svál

už mnoho listí do trávy a v mech,

kams pospíchajíc, odešla ti v dál,

mé dítě, jdi a toho pláče nech!

Jí život znám byl, pila štěstí v něm

a za vše těžkou zaplatila daň,

to klidem svým a slzami a snem,

mé dítě, jdi a sepni jenom dlaň!

Jen práci v žití za svůj měla štít

a růží květ pro cizí měla rov

a jiným chtěla mírem, láskou být,

mé dítě, jdi a pomni jejích slov!

A nebuď ji a nech ji v dlouhých snech,

sen přáti musí, kdo měl vskutku rád,

po krásných tak a plných smutku dnech,

mé dítě, neplač, nech ji tiše spát!