Hrdě!

Shoř, shasni, stiš se, srdce, smíru dbej,

nech vzletu, odpočiň si, umírej!

Což nezraněno’s šípem jedovým?

Chceš ještě vzplanout? šlehat? Marno, vím!

Snad zřelo’s blesk, jenž žhavě s nebe kles’,

a jelena, jenž po ráně se vznes’...

To ty’s, mé srdce, nechvěj se již dál,

zhyň jak ten blesk, jak jelen, lesů král!