HRDINA DVORU.

Hle, velký muž! Hle, chlouba společnosti,

markyz de Raptal! Milostivě kyne

král rukou jemu, luzným dámám bije

rychleji srdce, zakotví-li časem

ten smělý pohled jeho v očích jejich,

a Dubarry jej vějíře zve kyvem

k své pohovce a s rozsvíceným zrakem

naslouchá jeho nápadům a vtipům

a smává se těm aférám, jichž tucty

zažívá rytíř bez bázně a hany,

když na výboj jde v říši Venušinu.

Již pouhá chůze jeho oku praví,

že jde tu soubor kavalírských cností,

a gloriolou září kolem něho

historky steré, všemu světu známé,

rek salonů je, touha dívčích snění,

sok obávaný, neboť lvem jest srdci

i kordu – nový Bayard, sláva říše.

A taktní je, že nikdy nedopustí,

by sestárla ta ona historie,

než nahradil by historkou ji čerstvou –

jeť zářným vzorem nejvyššího vkusu.

Hle, sotva týden tomu, kdy měl souboj

s hrabětem de la Villiers le Bachet,

kdy tak mistrovsky kord mu v prsa vehnal,

že hrabě pad jak podeťatý topol

a nevzdych už – zas nový příběh chystá

jazykům společnosti: začal dvořit

se Madame Sézanne, Madame Renée Sézanne,

jež stoupá krokem laně a má oči,

jak nejmodřejší chrpy v moři klasů

a muže má, jenž nejsměšnějším mužem

je ve Francii: žárliv jako ďábel

a zbabělý jak abbé – žádný básník

si nevymyslí zápletky tak svůdné

a napínavé! Celý dvůr je zvědav

na rozluštění téhle situace! –

S hrabětem de la Villiers bylo jinak:

byl starší již to šlechtic, kdysi voják

královské gardy, markyzovi Raptal

byl přítelem a markyz v domě jeho

byl jako ve svém. Hrabě měl tři dcery,

vysoké, štíhlé, svěží krasavice,

však plaché trochu, nedávno mu přišly

z kláštera teprv. Ty tři dcery sved mu

de Raptal během jediného týdne

a proto souboj. Sympatie všecky

měl markyz ovšem, jakož vždy má pravdu,

kdo vítězem je. Ostatně byl hrabě

dost staromodní: vdovec zasmušilý,

jenž roky trávil ve svém zámku kdesi

a do Paříže jenom proto přišel,

by v společnost své plaché dcerky uved.

Dnes historka ta tedy zastarala

a zájem dvora obrací se k tomu,

jak zbabělý a žárlivý ten Sézanne

se zatváří, až dozví se, že nese

ozdobu hlavy, již by závidět mu

moh každý jelen versaillského parku.

Věc nemilá – však každý přispět musí

k zábavě dvora: ten tak, onen jinak.